Můj deníček

 

 

Jak jsem přišel na svět

Dlouho očekávaný den nastal 5. března 2007


Krátce před půlnocí, takže 4.března jsem si řekl, že je to u maminky v bříšku tak trochu už těsné, a tak jsem se rozhodl, že se kouknu na tu moji maminku z venku.
Tak jsem se o půl dvanácté v noci začal pomalu hlásit, že chci ven. No a co si myslíte, že mamča udělala?? Místo toho aby mi začala nějak pomáhat, tak se utěšovala, že o nic nejde. Ona si snad myslela, že bude ještě spát. Tak to teda NE MAMINKO, jsem si řekl a začal se raději hlásit nejdříve po 20, pak po 10 min., aby jí bylo jasné, že rodit se dnes teda už bude :-))
Maminka konečně vstala z postele, HURÁ, tak přeci jen pochopila, že už chci ven z bříška. No to snad ne, ona sice vstala, ale lehla si pro změnu v obýváku k telce a něco si stále zapisovala. Myslela si, že si to ještě rozmyslím, tak jsem se raději začal hlásit každých 5 min. Byla stále nějak v pohodě, ale když jsem se ozýval po 5 min. už asi dvě hodiny, tak konečně pochopila, že náš den D je už opravdu tady. Vzbudila tatínka, že už budeme muset za chvilku vyrazit směr porodnice. Řeknu vám, že ti moji rodiče jsou fakt pohodáři :-) , mamča si v klídku dala sprchu a taťka zase v klídku vyvenčil našeho pejska. No ne a teď už jsme konečně mohli vyrazit do porodnice, to bylo už skoro sedm hodin ráno.
Po všech vyšetření si maminka lehla do vany s teploučkou vodou, júú to vám byla ale paráda. Pomalinku se mi začala rýsovat cestička ven z bříška. Najednou nás vyrušila z té pohůdky sestřička, že musí mamča na další vyšetření, a co se vám nestalo, z toho mého bazénku u maminky v bříšku se mi začala ztrácet vodička, to se mi ale vůbec nelíbilo a já chtěl víc a víc už spatřit svoji maminku a tatínka. Snažil jsem se co to jen šlo, ale sestřička stále říkala že mám ještě čas. Tak jsme šli s maminkou do sprchy, no ne, zase ta teploučká voda, no prostě paráda :-). Tatínek nás stále chodil kontrolovat zda jsme v pořádku a snažil se pomoct jak jen to šlo, byl prostě super.
Najednou mi mamča řekla: "tak Tomášku teď už pojď prosím ven"! V tom přišel pan doktor, prohlédl ji a slíbil že už za chvíli maminka s tatínkem mě budou mít u sebe.
Z ničeho nic bylo kolem spousta lidí, ne jen pan doktor, ale i tři porodní asistentky, dětská sestřička a dokonce se na mě přišla podívat i paní primářka, to aby viděla jaký jsem šikovný chlapeček :-). Maminka mi konečně začala pomáhat, tatínek stál celou dobu u ní a povzbuzoval jak jen mu síly stačily, byl moc statečný.
No a ve 12.25 hod jsem je poprvé spatřil. Maminka mě tiskla k sobě, říkala že jsem krásný chlapeček, byla moc šťastná, i slzička jí ukápla :-) bylo nám moooc krásně! Za chvíli mě sestřička vzala a šla mě umýt, táta vzal foťák a hlídal mě, aby mě náhodou nevyměnili. Po chvilce jsem byl už zase u maminky a konečně jsem si mohl odpočinout, řeknu vám byl to fakt dost náročný den...
Jo a taky se musím pochlubit, vážil jsem 3,70 kg a měřil 50 cm.

nahoru

Moji rodiče

Moji rodiče jsou maminka a tatínek - teda jmenují se Dita a Roman. Maminka je se mnou přes den doma a tatínek musí chodit do práce. Takže se s ním přes den moc nevidím :-(. Holt někdo musí domů nosit penízky na všechny ty moje hračky, dobrůtky, oblečky, ........ no je toho víc než dost.
Mamka se narodila v roce 1980 a táta 1977. Maminka je ve znamení Lva, tatínek Vah a já jsem jejich malá Rybička. Vodu mám teda fakt moc rád :-)

nahoru

1. měsíc

Úplně první den jsem měl tolik práce jak jsem se klubal na svět, že jsem první dny jen spal a spal.
Ono se není čemu divit po takové námaze jako je příchod na svět a taky se na mě pořád někdo koukal, mluvil, no prostě člověk neměl chvilku klidu.

Po týdnu nás konečně pustili z porodnice domů, už taky bylo na čase, konečně si odpočinu a taky jsem se už nemohl dočkat svého nového pokojíčku, zatím jsem ho znal jen z maminčina vyprávění a podle toho co mi povídala, musí být fakt suprový :-). No řeknu vám je fakt krásný, i postýlku mám novou. Představte si, že mamča s taťkou si mysleli že budu spinkat v té postýlce sám. To se ale spletli, nejdřív jsem teda ukázal, že jsem chlapák a pár nocí jsem v ní poslušně spinkal, ale za pár dnů mě to přestalo bavit, chtěli mimčo, tak ať se starají ne?? a tak jsem začal dávat najevo, že se mi v postýlce nelíbí ...... no a ono to fungovalo..... párkrát jsem se ozval a mamča už si mě nechala u sebe :-). To je ale paráda.-)

Jo a taky mám nové "fáro", fakt dobrý kočár a tak jsme ho s mamčou jeli projet. To vám byla ale paráda, všude plno nových věcí jen škoda, že mě to poznávání za chvilku unavilo a usnul jsem. No neva příště vydržím dýl.

Jo abych nezapomněl, taky jsme měli takovou malou rodinnou oslavu (cca 30 lidí) :-), to na mou počest! Přišli se na mě podívat všichni příbuzní, babičky, dědečci, prababička, pradědeček, tety, strejdové, bratránci, sestřenice no bylo jich docela dost :-) Všichni byli moc hodní, přinesli mi spousty dárečků a já jim za ně moooc děkuji :-).

Ve dvou týdnech jsme jeli poprvé do poradny za paní doktorkou, poprvé jsem ji viděl u nás doma, přijela se na mě podívat, řeknu vám fakt sympaťačka :-). Sestřička mě zvážila a paní doktorka mě prohlídla a říkala že jsem šikulka a krásně přibírám.

nahoru 

2. měsíc

Tak jsem to dokázal, jsem frajer, celou noc už spinkám s maminkou a tatínkem ve velikánské postýlce. Ale aby rodičové nebyli smutní, že nespinkám v postýlce, kterou mi koupili, ta přes den jsem poslušný chlapeček a spím v postýlce.

Taky jsem ujistil, že koupání není taková katastrofa jak se mi ze začátku zdálo. Ono je to docela fajn a tak se na to i těším.

Koncem měsíce jsme navštívili pana doktora, který mi kontroloval nožičky. Říkal, že jsem v pořádku a máme se přijít ještě jednou ukázat za tři měsíce...nechápu to, proč máme zase přijít když jsem v pořádku, no asi je zvědavý a chce prostě jen vidět jak rostu.

Jinak stále papkám mlíčko od maminky a když se dobře najím, tak spinkám i 5 hodin.

nahoru

3. měsíc

Představte si já už pasu koníčky! Nejdřív se mi do toho teda vůbec nechtělo, na bříšku se mi nějak nelíbilo a zvedat hlavičku se mi taky moc nechtělo. Ale jednou když mě maminka po koupání natírala zádečka, tak jsem zkusil zvednout hlavičku víc a najednou jsem zjistil, že je to príma a že tak mám mnohem větší rozhled. To vám bylo, ale radosti, mamča se div nezbláznila :-)).

Koupání se mi líbí čím dál víc, a tak se maminka rozhodla, že začneme jezdit na "plavání" do Hodonína, do nějakých velkých van...ale copak ona neví, že já plavat ještě neumím! No řekl jsem si, že se teda nechám překvapit. Maminka to všechno domluvila a nastal velký den, jedeme plavat! Tatínek jede taky, přeci si nemůže nechat ujít takovou událost. Teda řeknu vám, vana to byla fakt obrovská. Představte si, že mě mamča klidně půjčila nějaké cizí paní, nejdřív jsem se trošku na maminku zlobil, ale ta paní byla moc hodná a taky maminka s tatínkem byli pořád u mě a hlídali mě. Moc se mi to líbilo, paní instruktorka mi zpívala a při tom semnou cvičila ve vodě, byla to fakt paráda. Už se těším na další plavání :-).

Mamča mi tento měsíc začala dávat do ručičky takovou zvláštní strašně těžkou věc, která vydávala zvuky. Říkají tomu chrastítko. Nejdříve se mi zdálo neskutečně těžké, ale po pár dnech jsem ho už na chvilinku udržel v ručce :-). Taky jsem zjistil, že mám ručičky, rád si je prohlížím, ale úplně nejraději si je strkám do pusinky a všichni si myslí, že mi rostou zoubky, ale to ne, to já je všechny jen tak zkouším :-).

nahoru

4. měsíc

Pomalu se blíží mé první prázdniny a mamča s taťkou plánují dovolenou. Jak je tak poslouchám, tak příští měsíc vyrážíme na moji první dovolenou :-).
Nějak mě už nebaví stále jen tak ležet na zádíčkách, a tak jsem se rozhodl, že se přetočím úplně sám na bříško. Bohužel mi to ale nevyšlo, i když jsem se snažil, jak jsem mohl, tak ta jedna ručička tam byla prostě nějak navíc. Ale řeknu vám, že chvílemi to už vypadalo dost nadějně. Jak jen to jde, tak poctivě trénuji, snad příště už se budu moct pochlubit víc :-).
Ale co mi teda jde dost dobře je otáčení v opačném směru, z bříška na zádíčka. Nejdřív si teda maminka myslela, že jsem jen tak přepadl, ale já jsem jí to pak několikrát zopakoval, aby viděla že jsem vážně chlapák :-). Musím se vám teda přiznat, že to zatím nemám úplně vychytané, takže vážně nejdřív spíš tak nějak přepadnu na bok a pak už to jen trošku dotočím, ale to se přeci taky počítá ne :-)).
Jo a taky vyplazuji na všechny jazýček, směju se a povídám. Taky co se mi dostane do ručiček nacpu hned do pusinky, pro jistotu i s ručičkami :-).
Tento měsíc jsem byl na druhé kontrole na ortopedii. Byl jsem opět úspěšný :-), pan doktor říkal, že nožičky mám vzorné.

nahoru

5. měsíc

Hned na začátku měsíce jsem vychytal to otáčení z bříška na záda. Jo a taky se mi podařila ta dlouho plánovaná otočka ze zádíček na bříško, taky jsem to poctivě trénoval :-). Chtělo to jen trochu více švihu, ale fakt jen trochu, protože napoprvé jsem to malinko přehnal a rovnou jsem se přetočil zase na zádíčka :-)). Líp mi to teda jde na pravou stranu, ale když se moc snažím, tak mi to jde i na tu druhou, ale i tak to musím ještě vylepšit. Tak jsem opět trénoval, no a koncem měsíce už krásně válím sudy :-).

Jsem pořád spokojené a veselé miminko, směju se, povídám si, krásně papám - pořád jen mlíčko od maminky, mňami :-).Chrastítko už si předávám z ručky do ručky, taky dudlík si umím dát sám do pusinky.

Objevil jsem že mám dvě nožičky, chytám je a když mě mamča přebaluje, tak si dám paleček od nožičky až do pusinky heč :-). Vlastně vše co mi povede nějak ukořistit dávám do pusinky.
Tento měsíc jsme vyrazili na naši první společnou dovolenou. Přiznám se vám, že jsem si teda myslel, že na první dovolenou poletím k moři, ale mamča s taťkou říkali, že jsem ještě maličký a slíbili mi, že na přes rok už poletím :-), tak jsem zvědavý zda to rodičové dodrží :-)). Byli jsme týden na chatě na Radějově. Moc se mi tam líbilo, byla tam taková pohodička :-). Počasí bylo krásné až tropické, tak nám chybělo už jen to moře :-)).

nahoru

6. měsíc

Tak už jsem krásně vypiloval otočky na zádíčka i na bříško, a to v obou směrech, přetáčím se kdy se mi zachce. Vždycky kontroluji, zda mě někdo sleduje, a když vidím že ano, tak dělám na bříšku letadlo a moc se tomu směju :-). Taky jsem se naučil krásně prskat a dělat bubliny.

Tento měsíc jsem poprvé ochutnal mrkvičku, no řeknu vám nic extra to teda nebylo, ale spapkal jsem to, stejně si ještě rozmyslím zda to budu baštit i příště :-)).
Jak už jsem vám prozdradil tak krásně až exceletně prskám. Ale takový prskanec si musí každý zasloužit. Jen nechápu proč se mamča čertí, když ji chci vyznamenat krásným prskancem, za to že mě tak hezky krmí :-).

nahoru

7. měsíc

Hned na začátku měsíce jsem byl na velké rodinné oslavě, tatínek a teta Lenka slavili narozeniny. Všem se nosilo selátko a čepované pivečko, a když přišla řada na mě, tak mi přinesli zase jen nějakou tu zeleninku a na pití čajík, no řekněte je to nějaká spravedlnost??

Jak už jsem vám prozradil, tak už papkám i jiné věci než mlíčko od maminky, ale stejně mlíčko je prostě nejlepší!!!
Nejdřív jsem dostal k obědu mrkvičku, později taky brambůrky, brokolici, masičko a jiné dobroty. Když jsem už hezky papkal v poledne, tak mi mamča začala dávat odpoledne svačinku, např. banán, jablíčko, přesnídávku, no samé dobrůtky. A večer abych hezky spinkal, tak po koupání papkám instantní rýžovou kašičku. To je vám ale papáníčko, vždycky všechno hezky zblajznu, ale stejně v noci moc nespinkám :-), protože chci pořád mlíčko do maminky.

Málem bych zapomněl na jednu velkou událost, prořezal se mi první zoubek :-)).

Už jsem taky začal chodit plavat na bazén do Hodonína. Moc se mi tam líbí, je tam spousta dětí, našel jsem si tam bezva kamaráda, Adámek se jmenuje a bydlí na Slovensku. Jen voda by tam mohla být malinko teplejší, ale i přes to se mi nikdy nechce z vody ven :-).

nahoru

8. měsíc

Přišel jsem na supr věc - už se dostanu k jakékoliv hračce, co leží na zemi. Já se už umím totiž PLAZIT :-)). Je pravda, že můj styl asi není úplně nej, ale mě to neva, hlavně že se dostanu tam kam potřebuji.


Nejlepší hračky jsou pro mně různé papíry, sáčky, otevřené dveře a taky náš pejsek Besinka :-). Mamča má tyhle hračky asi taky moc ráda, protože mi je pořád někam schovává :-(. Nevím proč si myslí, že se budu hrát s nějakými hračkami pro mimina, když ona má takové skvělé věci, jako jsou knížky, propisky, nůžky a různé zajímavé věci. Proto musím vždycky využít každou nestřeženou chvíli, a k těm zajímavým předmětům se dopravit sám :-).

Jo a už mám taky dva zoubky, je to bezva, moc rád si zubíky brousím o hračky, vlastně o cokoliv a nejraději si kousnu do toho kdo je zrovna po ruce :-)).

nahoru

9. měsíc

Celý měsíc se u nás probíhal spíše ve zdokonalování toho, co jsem se naučil už dřív, takže žádné převratné novinky pro vás tentokrát nemám.

Pořád jsem takový malý "plazivec" :-), na kolínka se mi pořád nějak moc nechce, občas si teda na kolínka kleknu, abych mamči udělal radost, ale nějak nevím co dál, i když mamča mi to názorně ukazuje, ale mě to prostě zatím nějak nebere. O stání nebo dokonce chození jsem ještě vůbec neuvažoval. Popravdě o tom, tak trošku přemýšlím, když mi to maminka pořád zakazuje, tak na tom bude asi něco zajímavého. Teda, ale doplazím se všude, to zase jo! Taky už jsem nabral dost dobrou rychlost, takže jakmile mamča zmizí z obzoru, tak metu hned za ní, že se nestačí divit, když najednou o mně zakopává v kuchyni, když mně před pár vteřinami opustila v pokojíčku. Musím ji mít přeci pod kontrolou ne :-).

Pokud jde o jídlo, tak mi pořád chutná, i když čas od času s jídlem dělám trochu drahoty, aby si naši nemysleli, že do mě můžou cpát kdykoliv cokoliv. Hlavně když už jsem hodně unavený, tak se s tím jídlem nechám dost prosit.

Taky jsem vám chtěl říct, že jsem se definitivně rozhodl, že budu spát s maminkou a tatínkem ve velikánské postýlce. Ale aby jim nebylo líto, že v té krásné postýlce co mi koupili vůbec nespinkám, tak do půlnoci poslušně spinkám v postýlce, a pak se většinou vzbudím a začnu křičet. Křičím tak dlouho, až si mně mamča vezme k sobě a já pak hned spokojeně usnu ;-).

nahoru

10. měsíc

Stal se ze mě trojzubec! Konečně se mi prořezala horní levá dvojka, co mě už nějakou dobu trápila, a za pár dnů na to se prořezala i horní pravá dvojka. Zřejmě těch zoubků budu mít ještě víc, protože mám v pusince pár dalších bouliček, i když jsou zatím malinké a žádný zoubek pod nimi vidět ještě není. Ach jo, je to ale trápení s těmi zoubky.

Pořád se plazím, a taky jsem začal pérovat na kolínkách, takže naši očekávají, že co nevidět polezu po čtyřech. No možná se do toho pustím, asi to bude rychlejší než se plazit.

Z těch klasických miminkovských dovedností dělám už jen paci paci a někdy čau. Nejsem přeci nějaká cvičená opička, abych ukazoval jak jsem velký, jak se mám na požádání. Ale naučil jsem se něco nového, začal jsem s tátou a taky s mamčou hrát novou hru na stavění komínů. Z takových barevných kostek mi postaví komín, já se k němu připlazím a mávnutím ručičky ho zbourám. Doporučuji :-) Je to paráda, moc se mi to líbí.Ale chce to dospěláka, co vám ten komín bude stavět pořád dokola.

Jo a abych nezapomněl, mám za sebou první Vánoce a taky Silvestr :-).
Ráno když jsem se vzbudil tak mě v obýváku čekalo překvapení, stromeček. Maminka se bála jak se mi bude stromeček líbit. Měla ale zbytečné obavy, líbil se mi moc, těch zajímavých věciček co na něm bylo a co teprve večer když se rozsvítil, byl opravdu moc krásný. No a pod ním byla spousta dárečků a představte si, že skoro všechny byly pro mě. Na Štědrý den u nás byla babička a dědeček Doležalovi. Druhý den jsme jeli navštívit babičku a dědečka Strakovi a tam byl taky stromeček s dárečky. Přes svátky jsme taky navštívili celou naši početnou rodinu a dostal jsem všude dárečky, byl jsem prostě nejhodnější ;-).
Tak si představte co všechno jsem dostal: odrážedlo Medvídka PÚ, mluvící nářadíčko, chodítko, mluvící hrnec, náklaďák se zábavnými kostkami, hrajícího krokodýla s kostkami, trojkolku, různá autíčka, dřevěné kostky, knížky - různé říkanky, taky Krtečka, polštářek na spinkání a taky nějaké oblečení.
Silvestr jsem skoro celý prospinkal. I když mě stále budilo nějaké bouchání z venku. Tak si mě maminka s tatínkem vzali vždycky na chvilinku k telce a já co nevidět zase usnul. Na půl noc jsem se ani nevzbudil, už jsem si na ten rámus totiž docela zvykl :-).

nahoru

11. měsíc

Tento měsíc jsem udělal velké pokroky. Posadit hezky na zadeček se mi bohužel zatím nějak nedaří, ale musím se pochlubit, že už krásně lezu po čtyřech, je to paráda, je to totiž mnohem rychlejší než plazení. Dokážu taky klečet a bez držení heč :-). Taky už z kolínek se umím postavit na nožičky, vždycky se něčeho chytnu, přitáhnu se a už jsem najednou na nožičkách. Nejraději si stoupám v obýváku u stolečku, a koncem měsíce jsem už začal capkat hezky kolem dokola.

Objevil jsem doma řadu dalších zajímavých věcí. Třeba takový počítač určitě stojí za pozornost nejednoho miminka. Už dřív se mi líbil, ale nemohl jsem se k němu dostat, když jsem si neuměl stoupnout, no ale teď už stojím krásně a tak mám počítač stále na dosah :-). Tatínek to teda nerad vidí, když chci ťukat s ním, ale mě to baví a tak to nevzdávám. No, ale táta to taky nevzdal a koupil mi klávesnici, abych měl svoji, chvíli mě to teda bavilo, ale táta má prostě lepší, a tak stejně ťukám zase s ním :-). Moc se mi líbí taky v kuchyni otevírat skříňky a všechno co jen jde vyhazuji ven. Mamči se to teda moc nelíbí, asi jí vadí, že jsem rozbil nějaký ten talíř, nechápu ji, vždyť těch talířů tam máme ještě spoustu :-). Celkem dobré na hraní jsou i CD, DVD  a kazety. Nejdříve jsem je jen zkoumal a vyhazoval, občas jsem je i rozdělal a obal schovával různě po bytě, ale to mě už tak nějak omrzelo. Mamča je totiž pak zase naskládá všechny zpátky.

Moc rád telefonuju. Vezmu našim telefon, dám si ho k uchu a volám :-).Když nemůžu najít opravdický telefon, tak se dovolám pomocí čehokoliv, např. kostky, ovladače na televizi.
Ještě jsem objevil prima zábavu. Vezmu si kostku a hážu ji po našem pejskovi, řeknu vám je to švanda, ale Besi-náš pejsek je jiného názoru, pořád přede mnou utíká a pak se schová pod sedačku v obýváku. Ale jinak mě má moc ráda, protože když přijdeme domů tak nejdřív vítá mě :-).

nahoru

12. měsíc

Je to tak, už mám rok a je ze mě batole :-). Uteklo to jako voda. Ale nebudu se teď rozplývat nad celým tím prvním rokem a radši vám napíšu co se mi všechno přihodilo v tomhle měsíci.

Mamča říká, že jsem čím dál větší šikula :-). Taky to chození kolem stolu už mě moc neba, ale přiznám se vám, že se malinko bojím a tak raději sázím na jistotu, na kolínka :-). Ještě se přece v životě naběhám ne :-). Když něco chci, volám "be" někdy "de", aby bylo všem jasné, co mají dělat.
Další velkou událostí byly Velikonoce. No, moc jsem ten svátek nepochopil, ale líbil se mi. Dostal jsem spoustu cukroví a taky nějakou hračku a to za to, že jsem dal na zadeček mamči, babičkám, tetám ....... Hm, je to zvláštní, ale je to tak. Takže už se těším na další Velikonoce :-)
Taky to tento měsíc vypadalo, že budu mít co do činění s první chorobou. Po ránu jsem začal trošku pokašlávat, měl jsem i rýmečku a taky mě bolelo v krku. Tak jsme museli navštívit paní doktorku. Nejdřív to vypadalo, že to bude dobrý, ale když se mi paní doktorka podívala do krčku, tak se jí to vůbec nelíbilo. Měl jsem hnisavou angínu. Dostal jsem antibiotika, nejdřív jsem protestoval, ale pak jsem přišel na to, že je to mňamka :-). Za pár dnů jsem byl zase jako rybička :-).
Pár dnů před narozeninami jsme jeli s mamčou a taťkou na takovou malou dovolenou do Luhačovic. Moc se mi tam líbilo. A když jsme se vraceli domů, tak jsme se cestou stavili v aquaparku. Bylo tam plno dětí a ještě víc vody. Nejvíc se mi líbilo ve vířivce. Voda tam měla 37°C a dělala obrovské bubliny.

A to nejdůležitější na konec, oslavil jsem své první narozeniny. Přišly obě babičky a dědečci, prababička i praděda, strejdové, tety, bratránci no prostě spousta lidí a já dostal kupu dárečků. Samozřejmě jsem měl i dort. Krásné velké autíčko, byla na něm i svíčka, kterou jsem sfouknul sám :-). No přiznám se, mamča mi malinko pomohla.

No a tak skončil můj dvanáctý měsíc, ale i celý první rok. A protože jsem takový malý čertík, nemá mamča moc času psát, tak jsme se dohodli, že  v psaní deníčku už pokračovat nebudeme.

Ale nebojte, když se mi něco zajímavého přihodí tak vám to velice rád a brzy napíšu.

nahoru